táborový článek 2019

 
psalo se o nás v časopise Český Rybář
 
 

Moji amuři

Jmenuji se Matěj Kučera.O letošních prázdninách jsem se zúčastnil již podruhé rybářskeho tábora na Tovačovských jezerech. Loni jsem moc připravený nebyl a přesto jsem chytil pár hezkých ryb, jednoun z nich byl metrový amur, kterého se mi zdolat nepovedlo. Letos jsem se hodně připravoval co se týče návnad a nástrah a také jsem četl hodně článků. Záviděl jsem těm rybařům co tahali tak krásné kapry a amury a moc jsem si přál, abych měl na prutě podobnou rybu. Den před odjezdem bylo u nás doma pilno, vařil jsem kukuřici a pšenici. Ale kromě toho jsem také měl velký pytel s obilným šrotem.

První den na táboře jsem se zabíval hlavně vnaděním, protože Tovačovská jezera jsou velká a proto je třeba rybu zaujmout krmením. Bylo to zvláštní, že týden mě moc ryby nebraly, jenom pár malých cejnů. Až předposlední den jsem tam naházel špendlíky coš je malé žluté ovoce, které chutná amurům a dalším rybám. A tím to začalo. Ten den mě zabrali krásní líni a dva malí kapříci. Poslední den tábora nás čekali 4 hodiny lovu. Již po půl hodině mě zabral krásný amur, kterého se mi povedlo po dlouhém souboji zdolat, měl 17 kg a 101 cm. Zabral na ananasovou plovku s potápivou vanilkovou kuličkou. Tahal jsem ho půl hodiny. Za tuhle rybu jsem byl strašně rád. Tím amurem jsem vyhrál soutěž o největší rybu tábora. Na táboře se mi moc líbilo, byli tam super vedoucí od kterých jsem se mnoho naučil. Tábor bych doporučil i ostatním mladým rybařům.

 

 

Tábor šupina 2019

 

hurá už je to tu. Nejdůležitější část prázdnin bude rybářský tábor. Chvatem balím rybářské vybavení tajnou směs pro ryby a můžu jet. Jenom moje maminka balí spoustu věcí . Za mě by do batohu stačily 2 kraťasy a tričko a může se jet . Ale mamka je jiného názoru a tak na tábor razím s velkou krosnou, kolem a rybářským vybavením. Sraz je v sobotu na parkovišti v Lobodicích kde nás už čeká David a ostatní instruktoři . Po vřelém přivítání se hned věci třídí k vodě a na základnu , už nejsem žádný nováček jezdím už 4 roky a tak vím že teď bude přesun na na základnu . Tam jsme si rozdali stany a byla řečena pravidla, hurá a už jedem k vodě tolik se těším až něco chytím . Začíná první nahazování a pokusy chytit rybu .A už berou kluci už tahají první ryby . K večeru jsme hrozně unavení a jdeme spát ať mužem ráno zase chytat .Ráno je rozcvička no ty jo dává nám pořádně zabrat , snídaně a razíme k vodě a další pokusy o tu nej rybu . Davidův tým nám radí a pomáhá jak jen může . Však taky máme pěkné úlovky . Já taky mám svůj první je to lín 55cm . Tety kuchařky se o nás vzorně starají a máme bezva jídla, nejlepší byli hambáče . Celý tábor se nese v pohodovém duchu a uvolněné admosféře a plyne rychlým tempem, kromě rybaření hrajeme hry a koupeme se . Už tu máme čtvrtek, ach jo, zítra pátek a dojedou naši rodiče .A bude ocenování za počet ulovených ryb a pořádek ve staně .Na památku jsme dostali trička s logem tábora . Už vidím mamku a taťku a už je vyhlášení a všichni kamarádi se těší na dárky a ceny . Letos pro nás sponzoři nachystali opravdu krásné dárky .Díky jim za to . I já dostávám svůj pohár za toho lína i když byl tak trošičku i Davidův .Po vyhlášení je opíkání špekáčků a balení se domů .Tábor byl opravdu moc bezva . Děkuji Davidovi a jeho týmu za krásné zážitky . Loučíme se ze slibem a podání ruky zase příště ahoj

Vojta

 

 

 

Rybářský tábor Tovačov 2019

 

Jmenuji se Daniel Vyklický, bydlím kousek za Brnem a je mi 10 let. Ryby jsem začal chytat od 6 let s mým dědou, který mě v tom podporuje i nadále. Postupně jsem k rybaření zlákal i moji mamku, která si v tomto roce udělala rybářský lístek. No co, když už u té vody sedí a hlídá mě, tak ať z toho i něco má.

Loni jsem se dozvěděl o rybářském táboře v Tovačově. Poslali jsme přihlášku a vyšlo to. Zájem byl veliký, jelikož se místo jedno turnusu, otevřely turnusy dva. To se ještě tábor pořádal na myslivecké chatě v Tovačově.

Letos to však bylo jinak. Naše táborová základna se nacházela na okraji obce Lobodice a skládala se ze tří částí. Prostor pro stanování, prostor pro sportovní vyžití, kde je tenisový kurt a nově vybudované víceúčelové hřiště a třetí oddychová část, kde je zastřešené posezení s krbem, grilem a udírnou. Z této základny jsme každý den vyjížděli na kolech k vodě. Cesta dlouhá přes 2 km trvala pomalejším tempem kvůli bezpečnosti a dodržování patřičné vzdálenosti asi 15 min.

Po příjezdu do kempu, jsme se seznámili se všemi táborovými vedoucími. Hlavní vedoucí David nás rozdělil do stanů a obeznámil s pravidly, které jsme po celý náš pobyt dodržovali. Táborový zdravotník byla jeho žena Barbora a velitelka táborové kuchyně se jmenovala Jitka. Další vedoucí byla moje mamka Hana.

Počasí nám první den moc nepřálo, takže jsme se postupně seznamovali s ostatními dětmi. Někdo už jel stejně jako já podruhé, někdo víckrát a našli se i nováčci, kteří jedou poprvé. Nejmladší kluci Ráďa a Jára měli v době pobytu teprve 6 let.

Ve 21:30 byla večerka a ta se musela dodržovat.

Druhý den pro nás začal budíčkem z hlasitého reproduktoru v 7:00. První písničku si pamatuji: Když nemůžeš přidej víc… Převlékli jsme se do sportovního oblečení a vyběhli jsme k nedalekému fotbalovému hřišti. Od tam jsme běželi zase do kempu, kde probíhala rozcvička. Po rozcvičce hygiena, snídaně a pak hurá k vodě.

U vody jsme se seznámili s dalšími vedoucími, byl to jmenovitě Jindřich, Tomáš, Honza , František a Jirka . Už jsme tam měli převezené naše rybářské věci, které nám po skončení chytání tihle jmenovaní hlídali. Výhoda to byla veliká, protože vláčet je sebou tam a zpět by nikoho z nás nebavilo a hlavně by jsme to ani na kolech neuvezli.

Opět nás rozdělili do skupin. V každé skupince bylo 6 dětí, které měl jejich vedoucí na starost, radil jim, zapisoval ulovené ryby a dohlížel na nás. Já jsem se dostal s mým kamarádem Honzem, co se mnou spal ve stanu do skupinky i se dvěma děvčaty k Honzovi, všichni mu říkali Giovani.

Každý měl svoje stanoviště, které mu zůstalo do konce pobytu. Já chytal na stanovišti číslo 25. Někteří měli už ten den štěstí a podařilo se jim ulovit pár kousků ryb. Já to štěstí bohužel neměl.

Kvůli bouřce jsme se byli nuceni přesunout od vody o hodinu dříve než je obvyklé. V kempu pak proběhla soutěž o nejhezčí rybářský obrázek. David nám zapůjčil rybářské časopisy a kdo chtěl ukazoval nám i návazce.

Další rána probíhaly vždy stejně, jen se k hlasité hudbě z repráku přidala trumpeta. Pro ty co o trochu déle spali, to byl šok. Malou škvírkou ve stanu se trumpeta protáhla a ejhle, najednou byli i ti poslední opozdilci na nohou. Poté nastal výběh, rozcvička, hygiena a pak snídaně. Pokaždé když se snídalo, chodila Hanka bodovat stany. Bodování bylo důležité jak kvůli pořádku, tak kvůli počtu ulovených ryb. Kdyby měl někdo shodně, rozhodovaly by body za uklizené stany.

Několik dní po sobě jsem štěstí u vody neměl. Přitom jsem chytal na to stejné co ostatní a házel jsem to na stejná místa. Nic nezabralo, prostě jsem neměl tolik štěstí jako ostatní.

Večerní programy či zábava se odvíjela hlavně podle počasí. Měli jsme docela smůlu na přívalové deště a bouřky. Myslím, že to bylo v úterý, po vydatné hamburgerové večeři (ani pusa se nedala otevřít, jak byly hamburgery poctivé) nás David rozdělil do skupin, oblékli jsme si reflexní vesty, který měl každý z nás u sebe, protože jsme s nimi jezdili i k vodě. Dostali jsme do rukou mapy s vyznačenou trasou, po které jsme šli a postupně plnili úkoly. Bylo tam např: napiš 5 řek v ČR, místo tření úhoře říčního apod. Všichni jsme do cíle dorazili, někdo bloudil, někdo zase chyboval v odpovědích. Vždy po skončení takové soutěže se vyhlásily správné odpovědi a družstvo co vyhrálo, dostalo sladkou odměnu.

Jelikož i ostatním u vody záběry slábly, rozhodli se vedoucí, zakrmit naše lovná místa ze člunu a každý z nás dostal do dvojce krabičku s červy. Já byl poslední z naší skupiny, co nic nechytil, neměl jsem ani záběr. Začalo to pro mne být depresivní, obzvlášť když Žanda ulovila velkého amura 80cm.

Proto jsme se s Honzem domluvili, že ve čtvrtek budu chytat na feeder. Moc velkou radost jsem z toho neměl. A světe div se najednou záběr. Seknu a táhnu rybu. Jupí ten pocit radosti byl k nezaplacení. Kousek od břehu najednou škub a ryba byla pryč. Přišly slzy, byl jsem nešťastný a říkal jsem si pro sebe, že už nikdy na tento tábor nepojedu. Honza mi udělal nový návazec a zkoušel jsem chytat dál. Podruhé už to vyšlo. Na ananasovou plovku mi zabral kapr 51cm. Musím pochválit děti v mé skupině. I oni z toho měly radost a odměnily mě hlasitým potleskem, za což jim ještě jednou děkuji. Oběd u vody byl sladký. Bramborové šulánky s mákem neměly chybu. Kdo chtěl, mohl si i přidat, já tam byl celkem 3x.

Ten den nám opravdu vyšlo počasí a chytalo se celý den, žádný úprk kvůli bouřce nebyl. Večer nastala druhá bojovka, tentokrát stopovaná. Rozděleni do skupin jsme chodili po šipkách a na každém stanovišti bylo schované psaníčko s úkolem. Tuhle soutěž vyhrálo moje družstvo.

Týden utekl jako voda a byl pátek. To už se chytalo jen dopoledne. Matěj co byl se mnou ve skupině, ulovil trofejního amura 101cm,17kg a vyhrál tak hlavní místo za největší ulovenou rybu.

Oběd tedy proběhl v kempu. Jídlo nemělo chybu, řízek a bramborová kaše.

Pak jsme si zahráli fotbal (ten jsme hráli s klukama najčastěji), kdo nechtěl hrát fotbal, měl k dispozici pinpogový stůl, banbinton, časopisy nebo jiné sportovní náčiní.

Málem bych zapomněl, jeden den proběhla soutěž skoku přes švihadlo. Já to nevyhrál, ale kámoš Filip přeskočil celkem 429x.Však ho taky druhý den bolely lýtka. Jako rekordman dostal od Davida prut, takže se mu to skákání vyplatilo.

Než přijeli rodiče, dostali jsem táborová trička, tentokrát v černé barvě a v 17h nastalo vyhlášení. Bylo několik kategorií. Mladší rybář, starší rybář, kategorie děvčat (ty se měly, protože byly pouze 2, zatímco nás kluků 28) a kategorie za největší ulovenou rybu.

Ten kdo nic nevyhrál, nemusel smutnit. Každý dostal perníkovou medaili a igelitku, ve které bylo DVD, olova, časopisy, rybičky, třpytku, krabičky boilie, kukuřici, šrot a další drobnosti.

Tento rok byla zvolena ještě jedna zvláštní kategorie a to ,,největší ospalec,, vyhrál to Vojta. Jak by taky né, pořád se na něj čekalo :D Po vyhlášení proběhla volná zábava, sportovalo se, grilovalo a ten kdo tam měl rodiče, mohl jim vyprávět, co za ten týden prožil. Já jsem se s celkovým počtem 2 ryb nakonec rozhodl, že příští rok pojedu zase. Jak by taky né, poznal jsem nové kamarády, na které se příští rok těším.

Některé děti odjely už v pátek, pro jiné si rodiče přijeli v sobotu ráno. Já ještě s Žandou zůstal a trochu jsme se podíleli na úklidu. Úzkou cestičkou do tábora nacouval Honza s Dafem. Dospěláci mu nadzvedávali větve, aby se neprotrhla plachta kamionu. Vše bylo na milimetry vypočítané.

Pak se začalo se balit a byla to docela fuška. Z naše tábora nakonec zůstaly po stanech vybledlé fleky a vše ostatní bylo plně naložené v kamionu.

Mě nezbývá než se těšit na další ročník 2020. Snad budu mít více štěstí jako letos. I tak nezoufám, ten tábor jsme si všichni užili a věřím, že většina pojede i příští rok.

 

 

 

Tábor Tovačov 2019

Rok se s rokem sešel a vyrazili jsme směr Tovačov. Sešli jsme se v Lobodicích na parkovišti. Po předání nástupních dokumentů jsme s vedoucími vyrazili na kolech do táborové základny. Po obědě jsme se vydali k vodě, rozebrali místa a poprvé nahodili. Do večera se nikomu ryba chytit nepovedla.

Další den nám počasí nepřálo, a proto jsme museli od vody odjet už v 11:30. Vítr jistě přesahoval 100 km/h a vlny byly jako na moři. Díky našim vedoucím náš stan s rybářským vybavením neodletěl a zůstal na svém místě. Po vyjasnění jsme si užili sportovní odpoledne na táborové základně.

V následujících dnech nám konečně začaly brát ryby a my se mohli těšit z úlovků. Povedlo se i pár trofejních ryb, jak vedoucím tak i dětem. Seznam bodovaných ryb se začínal plnit.

Páteční poledne se přiblížilo a my museli sbalit věci a odjet do tábořiště. Mezitím vedoucí sečetli body za ulovené ryby a hodnocení stanů. Sečteno, podtrženo a vítězové byli jasní. První příčky byly odměněny poháry a hodnotnými cenami. Ani ostatní nepřišli zkrátka. Každý účastník si odnesl plnou tašku věcí pro další příjemné chvíle u prutu. Po vyhlášení jsme se rozloučili s vedoucími a kamarády a odjeli domů.

Letošní ročník na nové táborové základně se náramně povedl a už se jistě všichni těšíme na další.

Velké poděkování patří vedoucím, paním kuchařkám a sponzorům, bez kterých bychom si tenhle tábor nemohli užít.

Vojtěch Kunc

 

 

 

Rybářský tábor Tovačov

Jiří Uvíra

 

Letos koncem července jsem jel už podruhé na rybářský tábor. Moc jsem se těšil, protože minulý rok byl tábor moc fajn a moc jsem se tam naučil. Program byl bohatý od rána až do večerky.

Po budíčku, rozcvičce a ranní hygieně jsme odjeli na kole k vodě chytat. Každý úlovek jsme zapisovali, protože na konci tábora bylo vyhlášeno pořadí celotýdenní soutěže úspěšnosti rybářů.

Oběd jsme měli u vody ve velkém stanu a po něm jsme pokračovali v rybaření až do pěti hodin odpoledne, kdy jsme odjeli zpět do tábora. Tam na nás čekal večerní program – bojovky, ping-pong, fotbal, vybíjená. V 19 hodin byla večeře a po ní až do večerní hygieny pokračoval program. Po večerní hygieně jsme šli spát do stanů.

7 dnů uteklo jako pstruhová voda a já se už těším na příští tábor.

A ještě soutěž. Poslední den, kdy už jsem se vzdal poslední naděje na poslední rybu, mi tam při vytahování skočil lín 43 cm. Hezčího jsem nikdy nechytil a v soutěži jsem byl čtvrtý.

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 Naši partneři